V roce 1906. byl vyhlášen nový
pracovní řád pro Olivětín a Meziměstí. Tak například dělníci museli odevzdávat
dýmky a kuřivo i zápalky při vstupu do objektu ve vrátnici, kde pro to byla
určena zvláštní skříň. Nový pracovní řád poznamenával, že ačkoli je zákonem
stanovena 11. hodinová pracovní doba, pracuje se v Olivětíně a Meziměstí jen
10. hod. denně. Pracovní řád stanovil, že čistá mzda se bude vyplácet
čtrnáctidenně a z výplaty se mohlo srážet pouze na příspěvky pro nemocenskou
pokladnu, případně pokuty a splátky půjček či náhrada za způsobenou škodu.
Všichni dělníci jsou povinni být členy nemocenského pojištění. To svědčilo o
dobré organizaci práce.
V roce 1907 byla vlastním
nákladem provedena regulace Olivětínského potoka a současně byl celý objekt
továrny v Olivětíně osvětlován vlastní elektřinou.
Zajímavé připomenutí pracovního řádu. Já jsem v textilce pracovala a také se tam kouřit nesmělo kvůli možnému zahoření prachu v bavlněných přízí, což je logické. Myslím, že byla někde vyhrazena místnost pro kuřáky, ale nejsem si jistá. Tehdy také tolik lidí jako dnes nekouřilo a hlavně nekouřily ženy jako je tomu dnes. I mě maminka vždycky říkala, že kouří jen špatné hospodyně a lehké ženy...a že by mi urazila ruce až u ramene, kdyby zjistila, že jsem kouřila. Ne že bych to jako.. náctiletá nezkusila, ale bylo mi tak špatně, že cigarety nesnáším dodnes. Zajímavé je to nemocenské pojištění. Výplaty čtrnáctidenní. Když jsem později pracovala ve mzdové účtárně, tak jsme také vypláceli zálohy a dobírky také po čtrnácti dnech vždy 25. v měsíci - záloha na mzdu a 10. následující měsíc - dobírka.. Vše se zpracovávalo a počítalo ručně včetně nemocenské a také platby náhrady mzdy za neodpracovaný čas, tedy dovolenou nebo paragraf a stíhali jsme to. Zase vzpomínám....Měj se pěkně a díky i za návštěvu mých stránek.
OdpovědětVymazatV tom co Jarko uvádíš, musím dát za pravdu od začátku až do konce.
VymazatŘád prostě být musí, aby to klapalo.
OdpovědětVymazat