Jeřáb popelavý.

Při toulání kolem jednoho rybníku se mi naskytla výjimečná příležitost, která je jednou z mála spatřit v naší přírodě Jeřába popelavého. Postavou se jeřáb podobá čápovi, není s ním ale příbuzný a hodně se od něho liší i způsobem života. Jak napovídá druhové jméno "popelavý", jeho základní zbarvení je šedé. Na hlavě má krásně červenou skvrnu, jinak jsou hlava a krk černé s výrazným bílým pruhem. Kromě červené "čepičky" má jeřáb ještě jednu okrasu, a sice obloukovitě prodloužené černé loketní letky, které splývají po stranách krátkého ocasu. Kriticky ohrožený a zákonem zvláště chráněný druh. Jeřáb, jakkoli je velký a má nápadný hlas, žije skrytě a je velmi opatrný a plachý. Ani pořízení této fotografie nebylo jednoduché a stalo se tak spíše dílem náhody. Proto její zaostření není tak kvalitní, i když poznat se dá, co vystihuje. Dosahuje hmotnosti až 6 kilogramů, stojící měří až 140 cm a jeho rozpětí křídel se blíží dvěma a půl metru. Svatební tanec jeřábů je rozmanitý, plný složitých variací a pohybů. V zápalu tanečního reje se oba ptáci elegantně klanějí, stáčejí krky vzad a vzhůru, vyskakují do výše, mávají křídly a ozývají se charakteristickým hlasitým troubením. Někdy dokonce symbolicky vyhazují do vzduchu trsy travin či větévky. Jeřábi jsou bezkonkurenčně tanečními mistry ptačího světa. Vášnivě tančí i mimo dobu toku, jednoduše vždy, když jsou vzrušeni. Tanec na ně působí nakažlivým způsobem - několik ptáků začne tančit, vzápětí se přidá celé hejno. Jeřábi vytvářejí stálé páry často na celý život, i přesto se rok co rok samečci opětovně dvoří své samičce, jako by si tímto projevem ještě více upevňovali vzájemné pouto. Pocit bezpečí nalézají jeřábi v nitru nepřístupných mokřadů, kde si nejčastěji ve skrytu vysokého rákosí na malých ostrůvcích suché půdy budují svá hnízda, dosahující i 1 m v průměru. Do svých ptačích kolébek obklopených vodou a chráněných před všemi dotěrnými zvědavci kladou nejčastěji 2 vajíčka. Vlhké louky či pole poblíž jsou výhodou - jeřábi na ně vycházejí za potravou. Jsou zde sice zdaleka vidět, nikomu však nedovolí, aby se k nim přiblížil. Při svých migračních tazích přelétávají jeřábi moře, pouště i vysoká pohoří a překonávají obrovské vzdálenosti. Tyto cesty jsou nebezpečné a vyčerpávající. Táhnou i v tisícihlavých hejnech, vždy dokonale seřazeni v typických klínových formacích. Letící jeřábi jsou slyšitelní na kilometry daleko. Hlasitě troubí, což jim pomáhá udržovat se pohromadě. V ČR bohužel nemůžeme být svědky této úchvatné podívané, neboť prastaré tahové koridory svými trasami míjejí naše území.

 

Tady je Jeřáb ve společnosti Volavky bílé.

                                Po kliknutí myší na obrázek se zobrazí ve větším rozlišení