Při toulání kolem jednoho rybníku
se mi naskytla výjimečná příležitost, která je jednou z mála spatřit v naší
přírodě Jeřába popelavého. Postavou se jeřáb podobá čápovi, není s ním ale
příbuzný a hodně se od něho liší i způsobem života. Jak napovídá druhové jméno
"popelavý", jeho základní zbarvení je šedé. Na hlavě má krásně
červenou skvrnu, jinak jsou hlava a krk černé s výrazným bílým pruhem. Kromě
červené "čepičky" má jeřáb ještě jednu okrasu, a sice obloukovitě
prodloužené černé loketní letky, které splývají po stranách krátkého ocasu.
Kriticky ohrožený a zákonem zvláště chráněný druh. Jeřáb, jakkoli je velký a má
nápadný hlas, žije skrytě a je velmi opatrný a plachý. Ani pořízení této
fotografie nebylo jednoduché a stalo se tak spíše dílem náhody. Proto její
zaostření není tak kvalitní, i když poznat se dá, co vystihuje. Dosahuje
hmotnosti až 6 kilogramů, stojící měří až 140 cm a jeho rozpětí křídel se blíží
dvěma a půl metru. Svatební tanec jeřábů je rozmanitý, plný složitých variací a
pohybů. V zápalu tanečního reje se oba ptáci elegantně klanějí, stáčejí krky
vzad a vzhůru, vyskakují do výše, mávají křídly a ozývají se charakteristickým
hlasitým troubením. Někdy dokonce symbolicky vyhazují do vzduchu trsy travin či
větévky. Jeřábi jsou bezkonkurenčně tanečními mistry ptačího světa. Vášnivě
tančí i mimo dobu toku, jednoduše vždy, když jsou vzrušeni. Tanec na ně působí
nakažlivým způsobem - několik ptáků začne tančit, vzápětí se přidá celé hejno.
Jeřábi vytvářejí stálé páry často na celý život, i přesto se rok co rok samečci
opětovně dvoří své samičce, jako by si tímto projevem ještě více upevňovali
vzájemné pouto. Pocit bezpečí nalézají jeřábi v nitru nepřístupných mokřadů,
kde si nejčastěji ve skrytu vysokého rákosí na malých ostrůvcích suché půdy
budují svá hnízda, dosahující i 1 m v průměru. Do svých ptačích kolébek
obklopených vodou a chráněných před všemi dotěrnými zvědavci kladou nejčastěji
2 vajíčka. Vlhké louky či pole poblíž jsou výhodou - jeřábi na ně vycházejí za
potravou. Jsou zde sice zdaleka vidět, nikomu však nedovolí, aby se k nim
přiblížil. Při svých migračních tazích přelétávají jeřábi moře, pouště i vysoká
pohoří a překonávají obrovské vzdálenosti. Tyto cesty jsou nebezpečné a
vyčerpávající. Táhnou i v tisícihlavých hejnech, vždy dokonale seřazeni v
typických klínových formacích. Letící jeřábi jsou slyšitelní na kilometry
daleko. Hlasitě troubí, což jim pomáhá udržovat se pohromadě. V ČR bohužel
nemůžeme být svědky této úchvatné podívané, neboť prastaré tahové koridory
svými trasami míjejí naše území.
Kdysi jsme pozorovali jeřába na šedého na rybníku v Lanškrouně. Je tam vybudovaná i ptačí pozorovatelna, ale ptáci byli docela daleko, takže fotky nemám tak pěkná jako ty.
OdpovědětVymazatTaková pozorovatelna by se mi také líbila, ale tady nic podobného není, tak musím trávit čas schovaný někde na pokraji rybníka v trávě, nebo rákosí.
VymazatVelmi zajímavě jsi jeřába přiblížil, vím, že někteří ptáci v takovém věrném svazku žijí, ale že se samec samičce dvoří opakovaně, je od něj vrchol galantnosti.
OdpovědětVymazatA ty obdivuhodné výkony při přeletu moře jsou u tak velkého ptáka až k neuvěření.
Je to stejné jako u čápa nebo labutí, také se dokáži dvořit po celý život.
VymazatJa jsem také letos nafotila párek jeřábů popelavých a dokonce nahrála kousek jejich svatebního tance. Překvapilo mě jak jsou velcí a také jejich hlasitý křik. Fotky i video mám na blogu Příroda.
OdpovědětVymazatKřik Jeřába je slyšet z velké dálky, ale je problém se k nim přiblížit a pořídit nějaké video.
OdpovědětVymazat