Dne 25. července 1875 bylo
otevřeno nádraží v Olivětíně, kdy tudy zároveň projel první oficiální vlak do
Broumova. Zároveň v tomto roce 1875 byla továrna spojena železniční vlečkou o
délce 795 metrů s nádražím v Olivětíně. Později přibyla i soukromá telefonní
linka.
Navzdory krachům na burzách ve
Vídni v roce 1869 a Budapešti v roce 1873 a nastalé všeobecné krizi textilního
průmyslu se Schrollův podnik dál úspěšně rozvíjel. Výroba v tomto období
dvojnásobně vzrostla a v Olivětíně se začala stavět druhá tkalcovna pro 300
stavů a průmyslový areál se rozšířil o další provozy, včetně parního mandlu,
bělidla a uhelné plynárny. Hlavní provoz - tkalcovna zpracovávající na 264
stavech ročně 150 tun bavlněné příze - zaměstnával podle úředního výkazu z roku
1876 továrního písaře, tkalcovského mistra dohlížejícího na 200 tkalců, dále
150 dělníků a po jednom zámečníkovi, účetním a korespondentovi. Tehdy také
získala Olivětínské tkalcovna s hlavní kanceláři v Broumově vlastní
telegrafické spojení, které v roce 1881 nahradila první telefonická linka v
okrese. V roce 1876 začala v Olivětíně výstavba třetí mechanické tkalcovny se
420 stavy, což znamenalo definitivní konec práce venkovských tkalců. Veškerá
výroba se soustředila pod střechy Olivětínské továrny. Rok po dokončení nové
tkalcovny zahájila provoz v roce 1880 provoz i nová barvírna. Po roce 1881
vedení firmy přesídlilo z Broumova do Vídně. V roce 1890 bylo započato se
stavbou čtvrté tkalcovny v Olivětíně a v roce 1892 byl spuštěn její provoz,
čímž se Olivětínský závod s celkem 1.665 stavy a téměř dvěma tisíci zaměstnanci
stal největším podnikem svého druhu v Rakousku. Dalších přibližně 500 lidí
zaměstnával provoz v Meziměstí a hlavní kancelář se skladem ve Vídni.
Po kliknutí myší na obrázek se zobrazí ve větším rozlišení
Mirku, textilní průmysl způsobil všeobecný rozmach a železnice pak byla nutností. Něco podobného bylo i v mém rodišti Rumburku, kde bylo několik textilních továren. A dnes? Není tam nic.
OdpovědětVymazatDnes jsem četla, že jde opět do dražby zámek v Liběšicích, který vlastnil Josef Schroll. Vzpomněla jsem si přitom na tvůj předchozí článek.
Měj hezké dny. 🍀
Textilní průmysl na Broumovsku se udržel do dnešních dnů a jeho tradice stále pokračuje. Benedikt Schroll byl skutečně vlastníkem jedné části v Liběšicích s tam je také pohřbený. K tomu se ale dostanu v jedné samostatné části.
Vymazat2000 zaměstnanců v 19. století a menším městě je neskutečný podnikatelský úspěch a železnice asi byla jeho základem.
OdpovědětVymazatDnes mám ale Broumov spojený nejvíc s Broumovskými vrchy, kde jsem ale ještě nebyl.
Do tohoto výčtu zaměstnanců, se Miloši započítával i závod v Meziměstí, který rovněž patřil Beneddiktu Schrollovi.
VymazatTo bylo dříve slávy, když se zprovoznily nové tratě. Teď je vše v útlumu. Tady pamatuji narvané nádraží plné nákladních vlaků a teď se tu prohání vítr, jen občas je tu náklad se dřevem. Všechno zboží nacpali do kamionů a na silnice a tratě se ruší nebo využívají jen pro výletní vlaky. Smutná skutečnost. Manžel je z nádražácké rodiny a strýc i bratranec byli strojvedoucí oba ještě na parních mašinách, později na "brejlovci" a pak strýc šel do důchodu a bratranec jezdil na"motoru"
OdpovědětVymazatVzpomínky máš Jarko asi hodně v paměti, když pocházíš z takové rodiny. Škoda některých tratí, zvláště těch výletních, když se to pak přesunulo na automobilovou dopravu. To co bylo dříve převáženo na vlacích, dnes nahradila kamionová doprava.
VymazatHistorie žije s námi. Je dobře o ní vědět. Díky za připomenutí.
OdpovědětVymazatPřipomenutí historie je nejen potřebné, ale i zajímavé.
VymazatZajímavé čtení. Vlaky mám ráda. Když jezdíme na výlety bez aura, je vlak našim milovaným prostředkem. Také si rádi fotíme všelijaké soupravy. Škoda, že se spousta tratí ruší.
OdpovědětVymazatTady byla před lety zrušena jedna spojovací část Broumov, Otovice a je nahrazena autobusem. Jinak nám tady motorový vlak jezdí bez problému, a přípoj je každou hodinu.
Vymazat