Josef Edler von Schroll (1821-1891) byl synem obchodníka a jednoho z prvních továrníků na Broumovsku Benedikta Schrolla a vnukem obchodníka s plátnem Johanna Benedikta Schrolla. Stal se dalším úspěšným pokračovatelem této průmyslnické rodiny. Byl jedním z iniciátorů železniční trati Choceň – Broumov s napojením na Prusko.
V Olivětíně rozšířil stávající
továrnu a pro tento účel vystavěl parní cihelnu v Heřmánkovicích. V roce 1885
zaměstnávala firma Benedict Schrolls Sohn dva tisíce pracovníků a společnost byla
třetí největší tkalcovnou v rakousko – uherské momonarchii.
Josef Schroll také založil vlastní hasičský
tovární sbor a z jejich členů také orchestr, který se účastnil všech významných
akcí.
Pro Schrollovu angažovanost v
sociální oblasti, zejména pro stavbu chudobince, jej město Broumov jmenovalo
čestným občanem. V roce 1873 byl povýšen do šlechtického stavu s titulem „Edler
von Schroll“.
V roce 1888 nechal Schroll na
vlastní náklady a pro potřeby města Broumova vybudovat obecní chudobinec. Po
druhé světové válce se tato budova změnila na textilní učiliště s internátem
pro n. p. Veba. Jako internát sloužil převážně pro děvčata závodu Veba 02 Velká
Ves. Tato budova s č. p. 75je umístěna po pravé straně silnice od Olivětína
před odbočkou k Barvířskému náměstí. Po roce 1990, kdy byla řada učňovských
středisek a s tím spojené internátní ubytovny rušeny, byla i tato budova
uvolněna pro potřeby města a jsou zde zřízeny bytové jednotky. Pozoruhodné pro činnost Schrollových závodů
byla jejich sociální politika. Ta se projevovala i v tom, že dělníci byli
odměňováni zvláštními příděly a správa firmy pro ně vymáhala i státní
vyznamenání, aby ocenila jejich pracovní věrnost.
Po kliknutí myší na obrázek se zobrazí ve větším rozlišení
Jméno Schroll bylo určitě na Broumovsku vážené a ctěné. Nejen, že si příslušníci této rodiny vážili svých zaměstnanců, ale měli zájem i o další lidi. Nechat vybudovat na vlastní náklady chudobinec pro potřeby obce, je záslužný čin.
OdpovědětVymazatPracovala jsem v soukromé firmě a ti naši novodobí kapitalisté koukali hlavně na své potřeby. Možná proto, že předtím měli všichni rudou knížku.
Schroll je připomínán i v dnešní době, kdy tady probíhají různé akce jako výročí jeho narození.
VymazatOpět zajímavý článek. YMnozi továrníci jako pan Schroll pomáhali chudým, ale dříve za totality, se o tom prostě nesmělo mluvit a to je špatné.
OdpovědětVymazatJeho pomník je stále umístěn v parčíku před závodem, takže kdo si jej chtěl připomenout nikdo mu v tom nebránil.
VymazatHasiči, kteří se věnovali i hudbě a měli orchestr, je opravdu krásná kombinace, dovedli čas, kdy nehořelo, dokonale využít.
OdpovědětVymazatJejich účast byla na různých společenských akcích nejen závodu, ale i v místě, nebo ve městě. Lezci jsou vybaveni kůží obloženými konopnými opasky, záchranným lanem, karabinami a háky se špičatými konci. Hasiči mají příruční sekery na černém opasku. Četa parní stříkačky je vybavena koženou přilbou bez hřebenu s týlovou zástěrkou. Velitel nosí vycházkově rovný kord s koženou pochvou. Ve službě nosí velitel a jeho zástupce a velitelé čet poboční zbraň. Celé vybavení bylo zajištěno firmou a je inventární součástí zařízení továrny.
OdpovědětVymazat