Proměněná zem, pohled na obec Mařenice jinak.

Je to trošku zvláštní, ale přesto zajímavé číst knížku, jejíž děj se odehrává v prostředí, které důvěrně znáte. Chodíte s postavami románu po cestách, po kterých jste šli mnohokrát, v duchu vidíte známé obrysy hor, které popisuje autor v této knize. Román Proměněná zem napsal František Kraus a Jaroslav Pecháček. Vydalo nakladatelství Naše vojsko v roce 1957. Děj se odehrává v severočeském pohraničí v období Mnichova a pár měsíců po ukončení druhé světové války. F. Kraus jezdíval dlouhá léta, již brzy po první světové válce sem do pohraničí. Poznal důkladně kraj kolem Cvikova a zejména obec Mařenice, kde se děj převážně odehrává. Vždy ho vábila tato končina mezi nejsevernějšími výběžky Čech. Jako novinář se seznámil s mnohými obyvateli tohoto kraje. Studoval obecní kroniky, dokumenty, fotografie a zapisoval vzpomínky starých německých i nových českých obyvatel. Tak vznikla dokumentární kronika Proměněná zem.

Knihy se ujal Jaroslav Pecháček, aby dal této reportážní kronice románovou kompozici, postavám lidskou tvárnost, sjednotil a pročistil nashromážděnou dějovou linii. Je to kniha plná dramatických lidských osudů, popisující nelehký život tamních obyvatel od roku 1938 - 1945. Popisuje čestnost a statečnost lidí, kteří uprostřed války neztratili svou lidskost a vzájemnou úctu mezi národy.

K tomuto popisovanému ději jistě patří i připomenutí předválečného opevnění Československa z let 1935-38 v Lužických horách. O tom byly již napsány a publikovány desítky studií, knih a internetových stránek. Bohužel se však velká většina z nich soustředí především na dělostřelecké tvrze či objekty těžkého opevnění a přehlíží při tom zcela fakt, že veškerá tíha obrany by v září 1938 závisela ve velké míře především na velkém množství vybudovaných a k obraně připravených lehkých objektů. Betonáž byla kompletní a to v pásmu M1 (Mařenice) 45 objektů řopíků.

Ukázka rozmístění některých objektů.

Po kliknutí myší na obrázek se zobrazí ve větším rozlišení.

Využití balíků sena.

Sekal sedlák sekal louku, viděl v dálce hezkou holku.

 Kyprá byla, vnady měla, jenže o tom nevěděla.

Ze sena ji kdosi stvořil, aby se jí někdo dvořil.

Sedlák šelma nápad dostal,

kolem selky hnedle hopsal.

Povahu má dobrodruha,

postavil ji také druha.

Teď tu stojí hezky spolu,

 z louky dívají se dolu.

Srandu z toho možná mají,

před každým to ale tají.

Sedlák spokojen svou prací,

domů unaven se vrací.

Mařenice, svěcení zvonů.

 O kostelních zvonech v Mařenicích je první zmínka z let 1568 - 1570. Tehdy byl opatřen jeden zvon z Ojbína. Roku 1614 byl velký zvon pražským arcibiskupem zasvěcen sv. Máří Magdaleně. Na pahorku východně od kostela se nacházela zvonice, ve které byly umístěny následující zvony. 1. Velký zvon, 1. Prostřední zvon a 1. Malý zvon.  11 ledna 1917 byly zvony číslo 2, 4 a 5 vyžádány pro válečné účely. Jelikož mohlo následovat ještě druhé rekvírování zvonů, byla c. k. Ministerstvu kultury a vyučování podána žádost, v níž bylo poukázáno na historickou hodnotu velkého zvonu a byla předána rovněž c. k. Zemskému konservačnímu radovi k dotázání a vyjádření v této věci. Následkem toho bylo velký zvon rozhodnuto uchránit. 18. srpna 1917 byl vyžádán rovněž malý zvon č. 3 a současně se zvony v místech Mařeničky ( 2 kusy ), Naděje ( 1 kus ), Horní a Dolní Lichtenvald ( po 2 kusech ) a zvon z Kalvarijního vrchu odvezen. 2.červma 1929 odpoledne se konalo vysvěcení a instalování tří nových zvonů. Částka 20.655 Kč 36 hal. Pro ten účel byla získána dobrovolnými sbírkami podomním způsobem sbírkami kmoter a výtěžku na zvony, odvezené během války. Tyto tři zvony byly zhotoveny 27. února 1929 firmou Richard Herold, slévárna v Chomutově. 1. zvon H ton 310 kg., 2. zvon D ton 175 kg., 3. zvon Cis ton 61 kg. V sobotu 12. června 2004 se v Mařenicích konala nevšední slavnost. Před kostelem sv. Máři Magdalény. Celá snaha o obnovu Mařenického kostela pokračovala odlitím dvou nových zvonů zvonařskou dílnou Rudolfa Pernera v německém Pasově. Jejich vysvěcení se uskutečnilo v sobotu 12. června roku 2004. Zvony vysvětil generální vikář Karel Havelka z Litoměřic. Celá slavnostní mše byla situována do května 1308, těsně po zavraždění římského krále Albrechta Habsburského jeho synovcem. Po vysvěcení byly oba zvony jeřábem vyzvednuty do věže, kde byl již dříve zavěšen historický zvon sv. Máři Magdalény z roku 1606, který jako jediný z Mařenických zvonů přežil válečné rekvizice. Po vysvěcení zvonů byla v kostele sloužena česko- německá mše svatá a krátce po jejím skončení se Mařenické zvony poprvé společně rozezněly. S iniciativou na pořízení zvonů přišli rodáci z Mařenic a okolí, kteří dnes žijí v Německu. Protože ale jejich sbírka nestačila, byl o pomoc požádán také Česko – německý fond budoucnosti, další peníze poskytla obec Mařenice a sbírka byla uspořádána i mezi obyvateli a rekreanty celé Mařenické farnosti, do níž patří kromě Mařenic ještě Mařeničky, Naděje, Juliovka, Dolní a Horní Světlá. Celkové náklady na zhotovení zvonů činily i s automatickým pohonem 570 tisíc korun.

Příchod průvodu panstva do kostela.

Hlavním vchodem vstupují páni ve zbrojích jako poslední, již v předem sestavených dvojicích.

Z průběhu slavnostní mše.

Páni hromadně předstupují, aby kněz posvětil jejich meče. Také jednotlivě požehnává v řadě klečícím pánům.

Pohled na svěcenou korouhev.

Končí bohoslužba slova a následuje vysvěcení hlavní ronovské korouhve. S korouhví předstupuje dopředu Jan z Honštejna a to do středu před oltář.

 Pohled na oba svěcené zvony.

Jeden ze svěcených zvonů Panna Marie vážící 380 kg.

Pohled na jeden z menších svěcených zvonů.

Zvedání zvonů do věže.

Po kliknutí myší na obrázek se zobrazí ve větším rozlišení.

Mařenice, křížová cesta za kostelem.

 

V letech 1996-1997 byl v kostele zcela zrenovován interiér v moderním duchu. Stávající nový monument oltáře pochází od architektky Jitky Švédové z Bludova u Šumperka.

V roce 1996 byla v ambitech kostela vytvořena nová sgrafita - zastavení křížové cesty panem Františkem  Střížem z Mistřína na Moravském Slovácku.

Z lásky ke mně jsi přijal muka zrady bičování trním, korunování a odsouzení k smrti kříže.

Dobrovolně jsi vzal na sebe kříž.

Pod tíhou kříže jsi klesal.

Byl jsi potěšen svou bolestnou matkou.

Šimon pomohl nésti nástroj Tvého umučení.

Jako na roušce Veroniky je tvá tvář na každém skutku lásky.

Padáš podruhé. Buď milostivý a uctivým k hříšným pádům.

Napomenul jsi plačící ženy s laskavostí i láskou.

Povstal jsi po třetím pádu, pomoz i mně povstat ze zajetí hříchu.

Zbavili tě šatu. Pomoz mi uchovati si čistotu, abych neztratil roucho milosti.

Byl jsi přibit na kříž. Dej, abych se nelekal utrpení a chápal velkost oběti.

Obětoval ses na kříži za mne a za celý svět.

Na klíně Tvé matky jsi spočinul a s tebou i naděje světa.

Tvůj Velký pátek už skončil, vzkříšení je na úsvitě.

Po kliknutí myší na obrázek se zobrazí ve větším rozlišení.

Mařenice kostel jeho devastace a obnova.

 

Tento poutní chrám byl založen roku 1699 a nynější chrám vybudován v letech 1714 – 1715 hraběnkou Františkou Toskánskou ze Zákup. Kostel byl později mnohokrát přestavován, např. v roce 1747 byly za kostelem vybudovány ambity se zastavením křížové cesty, v roce 1884 – 1865 byl kostel rozšířen o obě postranní lodě a přistavěna věž. Poslední mše se konala v roce 1961 a od té doby kostel postupně chátral. Ve zdech kostela byly náhrobky významných osobností obce.

V následujících letech od poslední odsloužené mše v šedesátých letech kostel postupně chátral, vnitřní vybavení bylo zničeno, zčásti i rozkradeno. Na popud řádových sester, které působily v Antonínově údolí, kde byl po druhé světové válce zřízen domov důchodců a později ústav pro mentálně postižené ženy, se celé akce ujal Marcel Hrubý. Už jako dvacetiletý mladík pochopil, že chátrající kostely a kostelíky na Děčínsku i v sousedním českolipském regionu k životu neprobudí jen samotná víra. A tak se pustil do jejich záchrany s nadšeným odhodláním. Jeho zásluhou se začalo v červnu 1989 s postupnou opravou celého objektu. Nemalou měrou se na těchto opravách podíleli také studenti různých škol pocházející z Moravy. Naštěstí je stále dost lidí, kteří si práce Marcela Hrubého váží. Patří k nim i generální vikář litoměřického biskupství Karel Havelka. "Zejména na Děčínsku byla spousta kostelů ve zbědovaném stavu. Podařilo se je zachránit a zase ožily. Neslouží jen k bohoslužbám, ale staly se i místy společného setkávání lidí. Myslím, že je to i velkou zásluhou pana kolegy Hrubého a lidí, které dokázal svým nadšením získat," říká církevní hodnostář v Děčínském Deníku cz. Celá akce byla završena 27 července 1991, kdy byl kostel opětovně otevřen a vysvěcen Msgr. Kouklem z Litoměřic. Vzhledem k tomu, že vybavení kostela bylo zničeno, byl kostelu v Mařenicích věnován oltář z kostela v Praze - Liboci, který věnoval páter Wágner. Mimo tohoto oltáře byl dovezen i další inventář jako byla kazatelna, obrazy, lustr, klekátko, kříž a další. Souhrou náhod o navrácení majetku církví, byl oltář z Mařenického kostela navrácen v roce 1994 - (95 ) Školským sestrám řádu sv. Františka na Malé Straně.

Tato meziválečná pohlednice zachycuje průčelí kostela sv. Máři Magdalény, jemuž v 80. letech 20. století hrozila demolice. Zachráněn byl jen díky úsilí Marcela Hrubého a nezištné pomoci mnoha dalších nadšenců.

Interiér kostela sv. Máři Magdalény v Mařenicích v roce 1989.

Křížová cesta za kostelem sv. Máři Magdalény v Mařenicích před opravou.

Vysvěcení kostela 27.7.1991.

Po kliknutí myší na obrázek se zobrazí ve větším rozlišení.

Mařenice kostel.

Kostel v Mařenicích od stavitele Antonio Octavio Broggio (také Ottavio Broggio nebo Octavian Broggio, česky také Oktavián Broggio) 2. ledna 1670 - 24. června 1742 byl českým architektem a stavitelem italského původu z období baroka.

Vznik obce Mařenice sahá do 12. až 13. století, kdy byl osídlován Cvikov a první zmínka je z roku 1372 v souvislosti s obchodní cestou do Žitavy. Obec patřila pánům z Milštejna a ve 14. století byly již Mařenice farskou oblastí, neboť Jindřich Berka z Milštejna zde jmenoval faráře. Kde tehdy stál kostel, není známo. Jaroslav řečený Dubský, byl v husitských válkách, věrný císaři a vstoupil do svazku se šesti městy na německé straně. Před tlakem husitů prchnul do Zhořelce a odtud se zúčastňoval bojů proti nim. Po porážce husitů se stal vlastníkem České Lípy, kam se v roce 1444 také přestěhoval. V roce 1532 připadlo panství a tím i obec pánům ze Zákup. V roce 1612 přešel majetek Berkových do držení Jana Novohradského von. Kolowrat. Po jeho smrti v roce 1632 se vdova znovu provdala za knížete Jindřicha Juliána ze Saska Brunberga. Jeho syn byl velmi pokrokový, dal postavit dvě sklárny jednu na Juliovce a druhou v Mařenicích na Samotách.

Jeho dcera Františka (po druhém provdání von. Toskana ) byla velmi pobožná a nechala postavit v Mařenicích kostel od významného stavitele Octavio Broggio z Litoměřic. První zmínka o jednotřídní škole je z roku 1640. Roku 1680 vypukla morová epidemie ve Cvikově a okolí. V témže roce vypukla na panství rebelie sedláků. Do Cvikova se uchýlilo 1. 200 vzbouřenců z 20. obcí včetně Mařenic.  Na Zeleném vrchu se bránili dva dny proti přesile vojáků generála Piccoloniho.

Marie Františka velkovévodkyně Toskánská dala v roce 1704 postavit mariánský sloup za Mařenickou lesovnou.

Mariánský sloup stojí asi 70 m. za hájovnou vlevo od staré cesty přes Třídomí do Kunratic. Sloup dala postavit majitelka Zákupského panství Anna Marie Františka velkovévodkyně Toskánská v roce 1704.

V roce 1770 bylo prováděno číslování domů. Říká se, že Mařenice si vybrala kněžna jako poutní místo na záchranu katolicismu proti protestantům, ale když poprvé jela od Cvikova a neviděla druhou věž, přeložila poutní místo, nikoliv do Poličky jak je uváděno, ale do Horní Police u České Lípy, která byla rovněž jejím majetkem, a poutní místo je tam dodnes k vidění. Její dědička Karolína nebyla v roce 1743 upálena pro nařčení za spolupráci s nepřítelem, jak je uváděno, ale byla pouze donucena odjet za hranice Habsburské monarchie. Majetek pak připadl Habsburkům a spravoval jej hrabě Chotek. Po několika letech se ale mohla vrátit zpět do Čech, kde zemřela asi roku 1753. Je možné, že dalšího selského povstání v roce 1775 se zúčastnili i sedláci z Mařenic. Dalším vlastníkem byla i Marie Luisa, manželka Napoleona I. Bonaparte, ale syn, který se měl stát dědicem, majetku zemřel, a tak vše znovu připadlo Habsburkům.

Napoleon František Karel Bonaparte 1811-1832 jediný legitimní syn Napoleona I. který se měl stát jeho nástupcem. Zemřel ve Vídni jako vévoda Zákupský na tuberkulosu hrtanu. V Čechách měl přezdívku Orlík.

Tato část volně navazuje na předchozí, z prohlídky heraldiky v této obci u soukromého výrobce erbů a znaků. Zcela pochopitelně se tato prohlídka týkala i vlastní historie obce Mařenice. Obec historii publikuje na svých internetových stránkách včetně dobových fotografii a zde budu uvádět některé další podrobnosti, které tam uváděny nejsou. O dějinách obce Mařenic je známo jen málo, neboť staré zápisy, které by mohly podat vysvětlení, byly pravděpodobně zničeny během živelných pohrom a válečných událostí. Tyto texty jsem použil podle překladu p. T. Nováka, bez oprav a úprav, včetně některých nepřesností v místopisu, které mohou vzniknout při použití výkladu dané části. Ponechávám celý tento překlad otevřený pro případné upřesnění a doplnění popisovaných částí. Jako prameny slouží farní knihy, sdělení vlastivědného klubu, dějepisné poznámky ředitele Friedricha ze Cvikova atd. a záznamy faráře Josefa Hampela. Zmínky sahají až do 13. století a jsou spojeny s osídlením Cvikova okolo roku 1200. Koncem 14. století byly Mařenice farní vsí a náležely se svým okolím k panství Mühlsteinskému, později k Zákupům. Nejstarší nám dochovaný, ještě dnes známý je název Margental ( Mergintal, Mergyntal, Margintal, Margental ), z jehož základu pochází dnešní kratší Mergthal. Je možné, že to znamená i název Mariental, přece však pro to chybí důkaz a ve starých listinách se vyskytují pouze uvedené názvy. Český překlad Mařenice (Mariental) není přesný

Mařenice náležely koncem 14. století k panství Mühlsteinskému, jehož držitelem byl Jindřich Berka (Birka), pán na Mühlsteinu a Lípě. Ten založil 13. srpna 1372 (též 1395 a 1396 - viz níže) faru v Mergentalu. 1. března 1391 ustavil Jindřich von Berka svoji poslední vůli. Jeho tři nejstarší synové Hinko Dubský, Jindřich starší a Jindřich Berka dostali panství Mühlsteinsko - Jablonské. K němu náležel hrad Mühlstein, městečko Cvikov a ves stejného názvu, Kunratice s rytířským sídlem a poplužním dvorem, Horní a Dolní Lindava, Drnovec (Grina), Trávník (Krazhart ), Mergental ves a pustý Margental atd. Hinko si vybral Mühlstein ( Molstein ) za své hradní sídlo a jako Hinco Berka dictus Dubský dominus in Mühlstein zemřel pravděpodobně roku 1413. Jeho synové byli Jaroslav a Jindřich, bratři Berkové z Dubé sídlem na Ronově a Mühlsteinu odpůrcem tehdy vznikajícího husitského hnutí. Je ve spolku s tzv. Šestiměstím (Budyšín, Kamenec, Löbau, Žitava, Zhořelec, Laubau ). Roku 1424 je Lípa husity dobyta, brzy poté jsou však Dubským a Šestiměstím vyhnáni. Roku 1426 je Lípa podruhé kališníky dobyta a vypálena. Po dobu patnácti let je město v rukou husitů, kteří roku 1429 ohrožují Lužici svými loupeživými nájezdy. Pán Dubska se zoufale obrací na své společníky ve Zhořelci.

Je nasnadě, že Mařenice při husitských pleněních byly rovněž značně zasaženy. Pán Dubský se opět vrátil nazpět do Čech. Za svoji věrnost císaři obdržel Lípu, kam roku 1444 přemístil své sídlo. Politické intriky se však rozhojnily, takže pán Dubský se s Lužickými znepřátelil a roku 1456 byl dobyt hrad Mühlstein. Rytíř von Berka zemřel roku 1470. Jeho syn Jaroslav zemřel okolo roku 1490, jeho vnuk se po tři roky staral o Mühlsteinské panství, které však roku 1505 prodal svému strýci Petrovi. Roku 1532 přešlo panství na Zdislava Berku na Zákupech a ztratilo tak svoji samostatnost. Hrad ztratil svůj význam a do roku 1588 byl obýván již pouze strážným. Mařenice jako část bývalého panství Mühlsteinského připadly nyní zákupskému panství. Zdislav určil Zákupy za své stálé sídlo. Byl mocným pánem, váženým u krále Ludvíka a jeho nástupce Ferdinanda I. Stal se zemským fojtem v Horní Lužici, vrchním dvorním správcem, po 4 léta držel v zástavě panství Ojbínské ( 1547 - 1551 ), roku 1543 obdržel od císaře právo jako statkář od všech kupeckých vozů, projíždějících Cvikovem či Jablonným vybírat clo za každého koně o jeden bílý fenik vyšší, nežli doposud. Roku 1553 položil základní kámen k cvikovskému farnímu kostelu. Zakládací knihy byly vedeny v jazyce německém. Zdislav zemřel 11. září 1553 jako 85 - ti letý stařec na mor, který tehdy běsnil. Byl bezdětný a po smrti jeho vdovy byli pány na Zákupech příbuzný Zbynko (zemřel 1578), poté Václav Berka (zemřel 1608), za nějaký čas si tehdy mor vyžádal v celých severních Čechách mnoho obětí (1599).

 Po kliknutí myší na obrázek se zobrazí ve větším rozlišení.