Všude žijí lidé : Mařenice, svěcení zvonů.

O kostelních zvonech v Mařenicích je první zmínka z let 1568 - 1570. Tehdy byl opatřen jeden zvon z Ojbína. Roku 1614 byl velký zvon pražským arcibiskupem zasvěcen sv. Máří Magdaleně. Na pahorku východně od kostela se nacházela zvonice, ve které byly umístěny následující zvony. 1. Velký zvon, 1. Prostřední zvon a 1. Malý zvon. 11 ledna 1917 byly zvony číslo 2, 4 a 5 vyžádány pro válečné účely. Jelikož mohlo následovat ještě druhé rekvírování zvonů, byla c. k. Ministerstvu kultury a vyučování podána žádost, v níž bylo poukázáno na historickou hodnotu velkého zvonu a byla předána rovněž c. k. Zemskému konservačnímu radovi k dotázání a vyjádření v této věci. Následkem toho bylo velký zvon rozhodnuto uchránit. 18. srpna 1917 byl vyžádán rovněž malý zvon č. 3 a současně se zvony v místech Mařeničky ( 2 kusy ), Naděje ( 1 kus ), Horní a Dolní Lichtenvald ( po 2 kusech ) a zvon z Kalvarijního vrchu odvezen. 2.červma 1929 odpoledne se konalo vysvěcení a instalování tří nových zvonů. Částka 20.655 Kč 36 hal. Pro ten účel byla získána dobrovolnými sbírkami podomním způsobem sbírkami kmoter a výtěžku na zvony, odvezené během války. Tyto tři zvony byly zhotoveny 27. února 1929 firmou Richard Herold, slévárna v Chomutově. 1. zvon H ton 310 kg., 2. zvon D ton 175 kg., 3. zvon Cis ton 61 kg. V sobotu 12. června 2004 se v Mařenicích konala nevšední slavnost. Před kostelem sv. Máři Magdalény. Celá snaha o obnovu Mařenického kostela pokračovala odlitím dvou nových zvonů zvonařskou dílnou Rudolfa Pernera v německém Pasově. Jejich vysvěcení se uskutečnilo v sobotu 12. června roku 2004. Zvony vysvětil generální vikář Karel Havelka z Litoměřic. Celá slavnostní mše byla situována do května 1308, těsně po zavraždění římského krále Albrechta Habsburského jeho synovcem. Po vysvěcení byly oba zvony jeřábem vyzvednuty do věže, kde byl již dříve zavěšen historický zvon sv. Máři Magdalény z roku 1606, který jako jediný z Mařenických zvonů přežil válečné rekvizice. Po vysvěcení zvonů byla v kostele sloužena česko- německá mše svatá a krátce po jejím skončení se Mařenické zvony poprvé společně rozezněly. S iniciativou na pořízení zvonů přišli rodáci z Mařenic a okolí, kteří dnes žijí v Německu. Protože ale jejich sbírka nestačila, byl o pomoc požádán také Česko – německý fond budoucnosti, další peníze poskytla obec Mařenice a sbírka byla uspořádána i mezi obyvateli a rekreanty celé Mařenické farnosti, do níž patří kromě Mařenic ještě Mařeničky, Naděje, Juliovka, Dolní a Horní Světlá. Celkové náklady na zhotovení zvonů činily i s automatickým pohonem 570 tisíc korun.