Loutkové divadlo BRUM 9. část

 

Jarda Dařbuján nabídku přijal a od roku 1977 soubor vedl po režijní stránce. Hrála se představení "Kašpárek vaří živou vodu, Začarovaný kašpárek, Tanec s čertem, Koza Roza, Sůl nad zlato, Krakonošova nadílka.

Ze zprávy JKP 1979

Když v roce 1979 přišla povodeň, odneslo to i naše divadlo. Podmáčely se stěny původní kuželkárny a začal se pronášet strop. Zděná budova s jevištěm a divadelním zázemím byla v pořádku, jen přízemí a zahloubenou "vanu" pod jevištěm pro mluviče a spodní vedeni loutek, zaplavila voda. A zničila téměř všechny kulisy. Loutky byly v poschodí, tudíž neutrpěly. Několik dní jsme jen uklízeli a debatovali, co dál. Zkoušet bylo kde, ale nebylo kde hrát. Divadelní sál byl neschopný provozu. Ale když je nadšení a chuť, jde všechno. Začali jsme stavět jednoduchou přenosnou scénu divadla. Byla menší, ale cestovní. Mohli jsme s ní zajet kamkoliv za divákem. Do školek, kluboven, hospod, pionýrských táborů. A tak jsme taky jezdili. A zatím kompetentní osoby jednali o demolici hlediště v našem původním divadélku a novou výstavbou se základy, protože původní stavba sálu (tedy dříve kuželníku) byla bez základů, dřevěná, pobitá heraklitem a omítkou a z vnitřní strany pobitá koženkou. Rozjela se akce "Oprava divadla". Z učňovské školy zednické jsem měl přislíbené zedníky, i nás bylo víc jak 14. Chyběla jen dokumentace a příspěvek na materiál.

Ale i to se začalo příslibem broumovských podniků dařit. Když už bylo vše na dobré cestě, dostali jsme náhle vyrozuměni, že se nic adaptovat nebude, divadlo se celé zbourá a postaví se tam výpočetní středisko. Dodnes výpočetní středisko nestojí a divadlo také ne. Prvním větším úspěchem byl postup na krajskou přehlídku s pohádkou Františka Čecha "DRAK" v roce 1980 v České Třebové.

  

 Odjezd na krajskou přehlídku Česká Třebová.

Představení bylo hodnoceno velice dobře. V této sezoně se hrál "Ostrov splněných přání" a "Honza doktorem". Jezdilo se po vesnicích a hrála se nadílková představení pro broumovské podniky. V roce 1981 došlo k demolici stálé scény a divadlo se stěhovalo do provizorií. I začalo velké stěhování. Nejprve se loutkové divadlo přestěhovalo do budovy staré radnice, odtamtud do prázdného bytu na Malém náměstí, pak odtud do skladu velkého divadla, potom do zadního traktu divadla v druhém poschodí, odtud do přízemí vpravo a později ještě i vlevo.

1980 - Zkušebna ve Staré radnici - JKP. 

Nakonec se přestěhovalo do soukromého bytu Benešových. Že takové zacházení neprospívá ani loutkám ani ostatnímu inventáři je nadmíru jasné všem, kteří věci aspoň trochu rozumí nebo si to dovedou aspoň představit. Na základě ztráty stálé scény se divadlo přejmenovalo na BRUM. Nejčastěji se hrály hry Františka Čecha: Čertimlýn, Drak, atd. Soubor se věnoval i dalším akcím. V tomto období se o chod divadla nejvíce zasloužili Jaroslav Dařbuján, vedoucí, režisér, dramaturg, výtvarník (jeho otec Karel maloval loutky, kulisy), Dalibor Novotný loutkoherec, Jiří Štěpán zvukař osvětlovač, Miloš Rain herc a muzikant a Dáša Justová loutkoherec a těžko vypsat všechny další. Přes veškeré problémy se ale divadlo hrálo, i když bylo nemálo okamžiků, kdy jsme si už říkali: "Vykašlem se na to!" Ale nějak to nešlo. Stačilo se podívat na nějaké hezké dítě, nebo když kolem přešla školka s paní učitelkou na procházce, hned byly myšlenky zase u divadélka. Prošli jsme různými krizemi, ale hrálo se dál.

1980 - Jetřichov a Božanov, hra Ostrov splněných přání. Rozzářené oči nejen dětí.

Děkovačka.

Jednou z prvních pohádek byla: Kašpárek vaří živou vodu". Hráli jsme ji jako nadílkové představení" po podnicích Broumova i s Dědou Mrázem. Pak následovaly další hry: "Začarovaný Kašpárek", "Koza Róza, "Tanec s čertem", "Drak", Kašpárek se vrací" atd. Pomalu a jistě se o nás dozvídali na okrese i na kraji. Tak v roce 1980 jsme byli pozváni na Krajskou přehlídku loutkových souborů.

Ráno v lese.

 

Nejpřijatelnější dobou uplynulých dnů, byla rána po východu slunce. Výjimkou nebyl ani den, ze kterého jsou přiložené fotografie. Krátce po šesté hodině ráno, kdy bylo na teploměru 18°c byla nejvhodnější doba k pobytu venku, před nadcházejícím dalším horkým dnem. První zastavení bylo u náhonu, kde stavidlo bylo nastaveno tak, aby všechna voda stékala do řeky a tím byl vytvořen umělý vodopád. Další cesta pak vedla lesní cestou a vůbec nevadily urousané boty a nohavice od vydatné rosy. Ticho rušila jen hejna malých ptáčků, a jejich snaha sehnat něco k snídani. I tak jsem se vrátil ještě včas, než začalo slunce znova připalovat.

Krátké zastavení u vody.

Od vycházejícího slunce, jsou některé fotografované objekty zvlášť hezky nasvícené.

Jak malým si člověk připadá, při pohledu do korun stromů.

Rybník Břídlo.

 

Nejvděčnějším pohledem těchto dnů jsou fotografie přírody, zvláště pak od vody a jiných zákoutí, která poskytují trochu osvěžení. Nemusí to být vždy koupaliště a jiná místa jako jsou třeba fontány na náměstích, která poskytnou trochu úlevy od rozpálených ulic. Postačí posezení u romantického rybníčku pod stínem stromů. Není to sice místo pro koupání, ale osvěžující vánek od vody a klidné prostředí udělá své.

Na pozadí vpravo, je vidět pivor Olivětín. Pivovar v současné době vyrábí světlá piva – 8%, 10%, 11%, 12%, 13%, polotmavé 17% a tmavé pivo 10%. Část výroby tvoří též piva nefiltrovaná a speciální jako je tmavé třešňové pivo, pepřové kvasnicové, švestkové medové, kvasničák s bergamotem, brusinkové, rakytníkové, pivo s javorovým sirupem, malinové, zázvorové, s absinthem, šalvějí, levandulí, fenyklem, chilli, černým rybízem nebo aloe vera.

 

Toulky přírodou.

 

Teploty těchto dnů přesahují únosnou mez pro pohyb v odpoledních hodinách. Proto jsem volil časnější ranní dobu po kuropění, kdy je ještě v lese nebo na jeho pokraji příjemný chládek a ničím nerušené ticho. Možná je podivný ne často používaný název kuropění, ale je to část dne, nebo vlastně velmi brzké ráno, kdy se probouzí kohouti. Kohout je pro kuropění velmi důležitý, protože mu vlastně dal jméno. Kur, jako kohout, za druhé pění, tedy vydávání melodického zvuku. Cíl dnešní cesty byl předem určený se snahou pořídit několik fotografií srn. To se po delším vyčkávání podařilo. Nejprve jsem je zahlédl za potokem na pokraji lesa, jak ostražitě zkoumají okolí krmelce, kam docházejí pro připravené dobroty. Po zjištění, že jim nic nehrozí, přišla srna i se dvěma srnčaty. I při krmení se stále rozhlížely a sledovaly okolí, připraveny pro rychlejší ústup.