Městský hotel (Měšťák) Broumov

 

Jistě každý z Broumovských občanů si někdy vzpomene na dnes již zašlý Městský hotel přezdívaný jako Měšťák, na ochotu obsluhy, výbornou kuchyni a řadu různých akcí, které se zde pořádaly. Možná to připadne mnoha čtenářům podivné, proč právě dnes se zmiňuji o tomto hotelu, který má svou slavnou dobu již řadu let za sebou. Je to sice nostalgická vzpomínka na něco, co se již zřejmě nevrátí, ale byla to součást broumovského kulturního a společenského dění v té době. Píši o tom z toho důvodu, že se mi v nedávné době dostala do ruky návštěvní kniha tohoto hotelu, která dokladuje jeho dobré jméno nejen u nás, ale i u zahraničních návštěvníků, kterých nebylo zrovna málo. Na tom měl zásluhu nejen celý personál hotelu, ale je nutné připomenout i jméno jeho vedoucího pana Šolce a jeho zástupkyně paní Kohoutové.

Hotel navštívila řada známých osobností, na které si jistě mnozí vzpomenou a pro připomenutí alespoň některé z nich. Jedním z prvních zaznamenaných v návštěvní knize byl malíř Jan Špála, syn známého malíře Václava Spály. Záznam z roku 1962, V upomínku na malování a na maratonský tréning v Broumově Jan Špála.

Profesor Jan Bauch ve své knize Barvy století píše například o Janu Špálovi: " Měl jsem ve škole i syna velikého českého malíře. Milého čestného chlapce, upovídaného, prudkého v gestech, kterbaý dovedl stejně rychle mluvit jako běhat na atletické dráze. Měl jsem ho ve škole rád, patřil k dynamickému tahu školy".

 Městský hotel ( Měšťák ) byl v celém okolí znám nejen svou kuchyní a dobrouJan Špála o sobě napsal: Také jsem nemohl být malířem, protože jsem byl maratónec. To moje malé tajemství znalo jen pár zasvěcenců a přírodou nadaných talentů. Byl jsem na jedinou věc na světě nemožně nešikovný - a to právě na běhání. Musel jsem naběhat desetkrát tolik kilometrů co jiní, abych to překonal. Když jsem poprvé porazil Miloše v Krčském lese, zdálo se mi, že jsem vyhrál olympiádu. A pak jsem se dostal i do národních tabulek, sám tomu už nemohu uvěřit. Potom později, když jsem začal malovat, protože se to ode mne čekalo, maloval jsem krajinu z pohledu maratónce rozmazanou, rudou a modrou, s roztřeseným reflektorem u cíle. Maloval jsem sám pro sebe, pro své potěšení a vší silou se vyhýbal stínu svého slavného otce. Vodu jsem maloval, Otavu a Berounku a také Lipno. Stromy jsem musel malovat, protože jsem sám vyrostl vysoko na skále. Maloval jsem hvězdy a mlhoviny, protože jsem byl filozof. A také jsem maloval louky, květiny a západy slunce, protože jsem byl básník. A tak jsem snad nakonec přece jen namaloval hezké obrazy, přestože jsem nebyl malíř. obsluhou, ale i pořádáním různých akcí, ať již to byly svatební hostiny, Silvestrovské zábavy, různé společenské akce a večírky pro kolektivy, ale i pravidelné zábavy ve vinárně. Ta se nacházela v suterénu a poskytovala příjemné prostředí zrovna tak, jako vlastní restaurace. Na dokreslení předkládám i několik fotografii, které jistě potěší alespoň pohledem.

Pro připomenutí k tomuto hotelu je třeba vzít v úvahu i to, že se zde nejednalo pouze o pohostinství a poskytnutí dobrých služeb, ale byla to i výchova a příprava nových pracovníků v oboru kuchař, cukrář a pod. Za tím účelem se tu konalo i krajské kolo soutěže v těchto oborech.

Nezapomínalo se ani na bývalé pracovníky pohostinství, a jedno z takových organizované panem Šolcem se uskutečnilo na sále restaurace Střelnice. Při tomto setkání byla ohodnocena práce těchto bývalých pracovníků slovy od pana Šolce. Je to den, ,kdy jsme se sešli ve starém městě Broumově. My všichni, kteří se celý život starali o to, aby ostatní lidé se dobře cítili nejen tady, ale ve všech městech, vesničkách, i tam, kde mimo sezonu lišky dávají dobro noc, všude, kam nás osud zavál. Kdo naší práci nepoznal, často si myslí, že je to nejlehčí cesta ke zbohatnutí. Nikdo z nás se však nestal milionářem, ale většina z nás má křečové žíly.

Na ukázku ještě pár záznamů z návštěvnosti tohoto hotelu některých známých osobností.

Zdeněk Buchvadek.

Jiřina Šejbalová-.

Věra Čáslavská.

Z dalších to jsou třeba, 

Fotbalisté pražské Sparty na pozvání Sparta klubu Broumov.

Hudební skupina Kučerovci.

Dětský soubor Jožky Jabůrkové.

Dlouhá existence tohoto hotelu skončila krátce po roce 1990. Aktuální k této době je i připomenutí silvestrovských oslav a vítání Nového roku, která se v tomto hotelu konala. Tak například v roce 1972 u příležitosti těchto oslav, se do knihy návštěv zapsalo všech 88 hostů, s vyjádřením té nejvyšší spokojenosti. Ještě jednou se vrátím k jedné akci, kdy vedoucí tohoto hotelu vzpomněl jednoho na Broumovsku velmi známého hostinského pana Ottu Daňka z pivovarské restaurace v Olivětíně.

Pan Otto Daněk přišel do Broumova v roce 1950 a začínal v restauraci na Střelnici. Poté převzal Pivovarskou restauraci v Olivětíně, která se stala známou v širokém okolí pod názven " U hitlera ". O slávě této restaurace si každý může přečíst i na internetových stránkách pod názvem " Pivovarská hospoda Olivětín: od bálů až k padající omítce ", která zde byla publikována. Tato restaurace se stala i jedním z příběhů Bakaláři, kterou sepsal pan Mervart, zeť pana Daňka. Abych se ale vrátil k původnímu začátku článku o ukončení provozu Městského hotelu. V krátké době, kdy bylo odstraněno veškeré zařízení, bylo v těchto prostorách zřízeno obchodní centrum a v jedné její části i prodejna Diakonie. V současné době jsou tyto prostory opět prázdné, a podle vyvěšeného firemního transparentu má zde probíhat rekonstrukce.

Zatím budova s jejím vzhledem není tou pravou okrasou středu města.

V závěru těchto krátkých vzpomínek je třeba poděkovat paní Šolcové z Olivětína, která umožnila nahlédnout do dlouhé existence tohoto hotelu z dokumentů svého manžela a vedoucího Městského hotelu v Broumově.