Všude žijí lidé : Hospitál Kuks.

Když se řekne baroko, většina z nás si představí zdobné kostely a zlatem zářící oltáře. V malebném údolí řeky Labe se však nachází místo, které barokní myšlenku posouvá na zcela novou úroveň. Hospitál Kuks není jen pouhou historickou budovou. Je to monumentální památník lidské pomíjivosti, milosrdenství a uměleckého génia, který dodnes bere dech.

Celý příběh Kuksu se začal psát na přelomu 17. a 18. století. František Antonín Špork, zámožný a velmi svérázný hrabě, se rozhodl proměnit zdejší údolí s léčivými prameny v luxusní lázeňský resort. Na jednom břehu řeky vyrostl velkolepý zámek a společenské zázemí, zatímco na protějším svahu nechal vystavět hospitál s klášterem milosrdenství. Zámek sice v průběhu věků zanikl, ale majestátní hospitál na kopci přetrval jako symbol duchovní péče a pomoci starým vojákům.

Do svých služeb Špork povolal špičkové umělce své doby.

Skutečnou duši Kuksu vdechl sochař Matyáš Bernard Braun. Před průčelím hospitálu vás přivítá slavná galerie soch. Braun zde vytesal lidské vlastnosti s neuvěřitelnou dynamikou a emocemi. Na jedné straně stojí Ctnosti (jako Víra, Naděje či Láska), na druhé straně se šklebí Neřesti (Obžerství, Smilstvo či Závist). Venku na terase dnes uvidíte věrné kopie, zatímco vzácné a křehké originály jsou bezpečně ukryté v lapidáriu uvnitř hospitálu.

Dokonale vyřešený prostor v podobě široké terasy se stal výtvarným středem pro galerii soch Matyáše Bernarda Brauna a jeho dílny. Na terase před hospitálem stojí 24 postav symbolizujících ctnosti a neřesti. Sochy pak byly řazeny v následujícím pořadí: Ctnosti před levým křídlem špitálu a Neřesti před křídlem pravým): Ctnosti - Víra, Naděje, Láska, Trpělivost, Moudrost, Statečnost, Cudnost, Píle, Štědrost, Upřímnost, Spravedlnost a Neřesti - Pýcha, Lakomství, Závist, Smilstvo, Obžerství, Hněv, Lenost, Zoufalství, Lehkomyslnost, Pomluva, Lstivost. Všechny sochy jsou vytesané z tvrdého místního pískovce v nadživotní velikosti. Je samozřejmé, že takové množství nemohl vytvořit Braun sám, ale musela mu vydatně pomáhat jeho dílna se zkušenými spolupracovníky.

Lékárna U Granátového jablka. Tento prostor patří k nejoblíbenějším částem prohlídky. Jde o druhou nejstarší dochovanou barokní lékárnu v České republice. Když vstoupíte do místnosti lemované tmavým dřevem a stovkami historických nádob na léčiva, budete si připadat jako v alchymistické dílně. Nad hlavou vám navíc visí hlava jednorožce s historickým rohem, který visí nad vchodem (ve skutečnosti jde o zub mořského kytovce narvala).

Kostel Nejsvětější Trojice s hrobkou je srdcem celého komplexu. Pod jeho podlahou se nachází tajemná Šporkovská hrobka. Zde odpočívá nejen samotný hrabě, ale i členové jeho rodiny.

Kdo vstoupí na nádvoří, jistě si všimne velkých opravených slunečních hodin, které vznikly kolem roku 1787. Hodiny jsou původním vybavením hospitalu, latinský nápis zdůrazňuje symboliku času. Připomíná, že by každý měl být obezřetný, neboť nikdy neví, zda se neblíží jeho poslední hodina.

Za budovou hospitálu se rozprostírá rozsáhlá, geometricky střižená bylinková zahrada.

V průběhu 20 století se zahrada změnila ve francouzský park, což bylo v protikladu s jejím využíváním v minulých stoletích. Milosrdní bratři od pol. 18. století užívali zahradu zejména coby zásobárnu plodin a léčivých rostlin. V rámci projektu byla obnovena její původní náplň. Cílem přestavby bylo co nejvíce přiblížit areál původnímu účelu a pokud možno vrátit sem některé činnosti. Léčivé byliny tu členové řádu pěstovali, aby z nich vyráběli léčivo. Nově je upravena i sušárna bylin, kde je možné vidět jak původní technologii sušení na roštech pomocí proudícího vzduchu, tak i moderní způsob řízené úpravy a získávání čisté drogy. Kdysi tu milosrdní bratři sušili léčivky pro své pacienty a chovance hospitálu, ale také místním lidem, kteří si sem mohli bylinky přinést a odnesli si čistý lék. Do části zahrady se vrátil i ovocný sad se starými odrůdami hrušní, jabloní či třešní.