Ze života kostela, Mařenice.

 

Kostel byl postaven dle plánů litoměřického stavitele Octaviana Broggia na náklady majitelky panství Anny Marie Františky Toskánské. 

Anna Marie Františka Toskánská, patřila k nejvýznamnějším šlechtičnám.Proslula svou zbožností, ale také luxusním životem a velmi nákladnou přestavbou svých sídel.

Traduje se, že Mařenice měly být postaveny jako poutní a jako místo proti protestantismu na samých hranicích země. Když ale Anna Marie Františka Toskánská, jako hlavní sponzor celé stavby, byla pozvána k návštěvě rozestavěného kostela a neviděla při příjezdu do Mařenic od Cvikova, kostelní věž, ani do Mařenic nedojela, se svým kočárem se otočila a byla natolik zklamaná, že poutní místo přenesla do Horní Police. Kostel a jeho areál pak doznal v dalších letech podstatných změn: v roce 1747 byly za kostelem vybudovány ambity se zastavením křížové cesty díky daru Christofa Schiera; obnoveny byly roku 1807. V roce 1853 navštívil Mařenice císař Ferdinand, na jeho počest je od té doby v průčelí osazena socha jeho patrona, sv. Ferdinanda Kastilského, španělského krále.

Po 2. světové válce, když byli vyhnáni obyvatelé německé národnosti, přišli do obce dosídlenci, kteří neměli ke vsi ani ke kostelu žádný vztah. Proto se této významné kulturní památce nevěnovala sebemenší péče a byla vystavena napospas osudu. Pravidelná údržba byla opomíjena a politické ovzduší bylo nakloněno silně proticírkevně. Farní budova v Mařenicích byla stržena již v 50. letech 20. století a stejný osud měl potkat i kostel. Poslední mše v kostele se konala v roce 1961, poté kostel zchátral tak, že na něj byl koncem 80. let 20. století vydán demoliční výměr. Stal se rovněž terčem vandalůˇ se po a jiných nenechavých lidí. Postupně bylo rozkradeno vybavení kostela, a tak kostel přišel o kvalitní mobiliář, o hlavní barokní oltář z roku 1716, o titulární obraz sv. Maří Magdalény a obraz Madony na bočním oltáři od pražského akademického malíře Helbiga, dar císaře Ferdinanda. Zničeny byly rovněž varhany, nově pořízené pro kostel v roce 1941, a také obrazy křížové cesty ve výklencích od profesora Weihse z Prahy.

Oprava kostela.

V květnu 1989 se do celkové svépomocné opravy kostela pustila za podpory moravských farností skupina mladých nadšenců v čele s dnešním správcem farnosti v Srbské Kamenici Mgr. Marcelem Hrubým. Byla vystavena nebezpečí, že Státní bezpečnost bude sledovat jednotlivce nejen při práci, ale hlavně ve škole - většina dobrovolníků byla studující. Dokonce okresní církevní tajemník v České Lípě měl v plánu opravě kostela zabránit. Přesto se začalo s renovací kostela s minimem financí. Z vlastních prostředků dotovaly opravu kostela také sestry Vincentky, které měly v Mařenicích Ústav sociální péče. Úsilí brigádníků bylo korunováno znovuvysvěcením kostela dne 27. 7. 1991. 

Celá snaha o obnovu Mařenického kostela pokračovala odlitím dvou nových zvonů zvonařskou dílnou Rudolfa Pernera v německém Pasově. Jejich vysvěcení se uskutečnilo v sobotu 12. června roku 2004. Zvony vysvětil generální vikář Karel Havelka z Litoměřic. Celá slavnostní mše byla situována do května 1308, těsně po zavraždění římského krále Albrechta Habsburského jeho synovcem. Po vysvěcení byly oba zvony jeřábem vyzvednuty do věže, kde byl již dříve zavěšen historický zvon sv. Máři Magdalény z roku 1606, který jako jediný z Mařenických zvonů přežil válečné rekvizice. Po vysvěcení zvonů byla v kostele sloužena česko- německá mše svatá a krátce po jejím skončení se Mařenické zvony poprvé společně rozezněly. S iniciativou na pořízení zvonů přišli rodáci z Mařenic a okolí, kteří dnes žijí v Německu. Protože ale jejich sbírka nestačila, byl o pomoc požádán také Česko – německý fond budoucnosti, další peníze poskytla obec Mařenice a sbírka byla uspořádána i mezi obyvateli a rekreanty celé Mařenické farnosti, do níž patří kromě Mařenic ještě Mařeničky, Naděje, Juliovka, Dolní a Horní Světlá. Celkové náklady na zhotovení zvonů činily i s automatickým pohonem 570 tisíc korun.

Příchod průvodu panstva do kostela.

Hlavním vchodem vstupují páni ve zbrojích jako poslední, již v předem sestavených dvojicích.

Pohled na oba svěcené zvony.

Z průběhu slavnostní mše.

Páni hromadně předstupují, aby kněz posvětil jejich meče. Také jednotlivě požehnává v řadě klečícím pánům.

Pohled na svěcenou korouhev.

Končí bohoslužba slova a následuje vysvěcení hlavní ronovské korouhve. S korouhví předstupuje dopředu Jan z Honštejna a to do středu před oltář.

V letech 1996-1997 byl v kostele zcela zrenovován interiér v moderním duchu. Stávající nový monument oltáře pochází od architektky Jitky Švédové z Bludova u Šumperka.

Pohled na interiér a varhany.

Zvedání zvonů do věže.

V letech 2013 - 2023 došlo k dalším opravám kostela, který mj. získal novou střechu, opět se o ně největší měrou zasloužil Mgr. Marcel Hrubý. - V mařenickém kostele a jeho okolí již několik let probíhají letní oslavy patronky kostela, sv. Maří Magdalény (víkend kolem 22.7.). - Pozemek s kostelem patří římskokatolické církvi.