Muzeum papírových modelů.

 

Muzeum papírových modelů bylo otevřeno v roce 2012 v Polici nad Metují a stalo se tak druhým nejstarším muzeem papírových modelů na světě. Muzeum je vedle malých soukromých muzeí, díky více než 1200 exponáty, největším stálým vystavovatelem papírových modelů v České republice. Představuje vývoj papírového modelářství od nejstarší známé papírové vystřihovánky z 16. století, přes modely z časopisu ABC až po současnou tvorbu. Vystavuje díla nejen modelářů z České republiky, ale i z Polska, Slovenska a Německa. Expozice, na které se podílelo téměř 80 stavitelů modelů, včetně autorů a vydavatelů, potěší návštěvníky všech generací. Kdykoliv toto muzeum navštívíte, vždycky najdete nějaký model, který se Vám podařilo přehlédnout. Tentokrát to bude několik dalších ukázek, které Vás jistě taky okouzlí svoji precizností a detailním zpracováním.

Ve skořápkách od ořechů, jsou umístěny miniatury.

Tady jsou modely hradů a zámků. 

V této malé oddělené tmavé místnosti je umístěn osvícený model nočního města.

O poschodí výš je v jedné místnosti jeden z největších modelů a následující 4 fotografie jsou jako dílčí pohled celého modelu.

Vystřihovánky - slepovací modely autíček, letadel a zejména domečků, hradů a zámků v šedesátých letech minulého století se u nás staly populární díky časopisu ABC. Od té doby se slepování papírových modelů věnují malí i velcí již několik generací. Muzeum pořádá akce, ve kterých je možné se zapojit do lepení určitých modelů.

 

Novinský viadukt.

  

V srdci Liberecka, v malebném Kryštofově údolí, se přes řeku Rokytku tyčí impozantní kamenný železniční viadukt. Tento architektonický skvost, pojmenovaný po nedaleké vesničce Novina, není jen důležitou součástí Severočeské transverzálky, ale i vzácnou památkou, která dodnes slouží svému účelu. Novina je součástí 143 kilometrů dlouhé trati, která v minulosti sloužila k rychlé přepravě uhlí z podkrušnohorských dolů do Liberce a jeho okolí. Trať, vybudovaná v 80. letech 19. století společností Ústecko - teplické dráhy, patřila mezi nejvýnosnější železniční spojnice v Rakousku- Uhersku.

Protáhnout trať Severočeské transverzálky horským a členitý terénem v okolí Kryštofova Údolí představovalo pro stavitele velkou výzvu.

Musely se vypořádat s náročným terénem a vybudovat celkem pět tunelů a dva mosty. Novinský viadukt tak z jedné strany navazuje na unikátní Ještědský tunel a z druhé strany na "Malý viadukt".

                     

                                   Informační tabule u silnice pod viaduktem.

Práce zapoočaly 29. prosince 1898, první vlak místem projel už 16. září 1900, ovšem celá Severočeská tranvserzálka byla zprovozněna až o tři roky později.

 

  Novinský viadukt, postavený z lomového kamene a liberecké žuly, se řadí mezi nejvýznamnější stavby svého druhu v České republice. Vyniká nejen 14 oblouky s rozpětím 12 metrů a výškou bezmála 30 metrů, ale i unikátním umístěním v oblouku otevírajícím se do údolí.

Olivětín a sport.

 

Plochá dráha z roku 1956. Fotografie zapůjčené od p. Kubečka Pavla.

Samostatnou kapitolou by mohla být plochá dráha, která se jezdila na hřišti v Olivětíně. Konání ploché dráhy bylo pořádáno moto-klubem Broumov pod hlavičkou Svazarmu. Jezdilo se na škvárovém okruhu v délce 420 metrů, což byla odpovídající délka pro tyto závody. První zpráva hovoří o 4. oblastním závodu v roce 1954. Kdy byly předcházející závody není známo. Závod se jel 1. srpna a pro Broumov to byla zcela ojedinělá podívaná, protože podle údajů bylo na stadionu kolem 8. tisíc diváků, což nikdy jindy na různých akcích v Broumově nebylo ani v budoucnu. Jízd bylo na pořadu 20 a 4 umisťovací. V dalších letech to bylo v roce 1955. 12. června, 25. srpna, a 16. října jako oblastní závody. V roce 1956 opět tři termíny 29. dubna, a 22. července jako místní a 16. října jako oblastní závody. V roce 1956 opět tři termíny 29. dubna, a 22. července jako místní a 30. září oblastní.

V roce 1957 pouze jeden termín 7. července. Závod se jel v první lize a mezi účastníky závodu byl i Miloslav Špinka. Zpestřením měla být jízda čtyř broumovských jezdců, vítězem se stal Hencl, který měl údajně později jezdit ligu za Královéhradecký klub. Tímto rokem končí plochá dráha z důvodů povodní, kdy bylo zatopeno celé hřiště cca. do výše 2. metrů. Škoda byla způsobena nejen na kabinách, ale i na škvárovém povrchu. Sice byla snaha tento ovál obnovit, ale již nikdy nebylo  vydáno  povolení pro plochodrážní  sport.  Bylo to  především z bezpečnostních důvodů, protože zde došlo k nehodě, při které bylo vážně zraněno několik diváků, a škvárový okruh neměl bezpečnostní ohrazení a bez toho nebylo možné provozovat další motoristické závody.

Fotbal se postupně přestával hrát,  a to zřejmě pro nedostatek aktivních lidí zabývající se tímto sportovním odvětvím. Hřiště bylo dříve využíváno pro fotbalová utkání mezi jednotlivými T. J. v rámci okresu, a dále mezi provozy závodu Olivětín. Mimo jiné zde byly organizovány různé soutěže, dětské dny, požární soutěže a jiné. Na zvýšeném břehu byly postaveny kabiny a kolem hřiště zabudovány  lavičky. Hřiště bylo nejen udržované, ale i využívané. Posledním dokladovaným využitím je z roku 1980, kdy se hrálo o pohár ředitele závodu. Po těchto letech začaly být dřevěné kabiny rozebírány a v roce 2006 celý zbytek kabin vyhořel. V současné době je toto hřiště již zcela nevyužívané.

 

Zámek Grabštejn.

Grabštejn je původně gotický hrad ze 13. s toletí, který byl v 16. století přestavěn na výstavný renesanční zámek. Grabštejn leží v Čechách, při údolí Lužické Nisy, nad vesnicí Chotyně nedaleko Hrádku nad Nisou. Zámek je ve vlastnictví státu a je spravován Národním památkovým ústavem.

 

Vybarvení listí.

 

Vybarvení listů je ovlivněno i počasím pozdního léta a podzimu, proto není krása a intenzita zbarvení každý rok stejná. Nejkrásněji se listy vybarvují, je-li počasí v tomto období slunné a chladné, nikoliv však mrazivé. Předčasné mrazíky narušují především tvorbu antokyanů. Vybarvení listů svědčí také mírné sucho, naopak deštivé počasí je méně příznivé. Příznivý vliv na zbarvení listů můžeme pozorovat i na listech jednoho a téhož stromu či keře. Lépe jsou vždy vybarveny listy, které jsou více exponovány na světle než listy zastíněné. Změna ve zbarvení není jedinou změnou, která se v listech před příchodem zimy odehrává. Ostatní změny jsou sice na pohled méně nápadné, nicméně jsou pro rostliny životně důležité.

Co strom, to jiná barva.

Loutkové divadlo BRUM 10. část.

 

V té době jsme měli už asi čtvrtou variantu konstrukce divadélka. Každá další byla vždy jednodušší a lehčí. Na přehlídce jsme předvedli pohádku Fr. Čecha "DRAK". Obstáli jsme dobře, dostali jsme cenu za svěží ztvárnění pohádky. To nám pochopitelně dodalo další povzbuzení do naší činnosti. Byli jsme tak zaujati činnosti pro děti, že jsme ve spolupráci s ROH broumovských podniků pořádali akce i mimo vlastní loutkařiny, jako byly dětské dny, drakyády, koloběžkové závody, vánoční nadílky.

Jedna z akcí pro děti broumovských podniků.

Dokonce jsme se pustili i do odpoledních pořadů pro starší mládež v Červeném salonku v bývalé radnici. Byla to odpoledne s třemi " D". Divadlo, diskotéka, Dalibor Novotný. Předváděly se tam etudy s loutkami, Dáša Justová přednášela poezii či četla úryvky z knížek. Mezi tím vším diskotéka. Sami jsme byli zvědaví, jak budou mladí reagovat na loutky a poezii. Původně jsme si mysleli, že mládež opustí sál a nebude je to bavit. Ale překvapili nás. Když skončila hudební skladba a začalo divadlo, bylo jen několik těch, kteří skutečně odešli. Většina si sedla na podlahu před jevištěm a pozorně sledovali vystoupení.

Z prostoru Staré radnice.

V sezoně 1982-83 se hrály hry Čertí mlýn, Drak, Jak Kašpárek se Šmidrou zvítězili nad ježibabou. V tomto období jsme získali 3x okresní cenu na Boučkově Jaroměři a několik ocenění v Libčanech. Začalo se o nás říkat "že jsme Broumovští rutinéři". Co se týká úspěšných vystoupení, bylo jich podle mého soudu dost. Na přehlídkách jsme většinou vyhrávali ceny dětského diváka. Jak na okresních přehlídkách na Boučkově Jaroměři, tak i na Krajských přehlídkách v České Třebové, nebo Hradci Králové, či v Libčanech.

V druhé polovině osmdesátých let a v letech devadesátých o nás po příjezdu na štaci říkávali: "Á, je tu strýc Bujan" a s ním ti broumovšti rutinéři. Byli jsme a jsme do dneška jedni z mála, kteří hrají většinou klasické marionetové divadlo skrze kukátko. V roce 1984 se uskutečnilo setkání loutkářů Broumova, spojené s výstavou loutek a dalších dokladů z činnosti. Jarda Dařbuján uvítal všechny zúčastněné krátkým přehledem. Toto setkání jsme nazvali OHLÉDNUTI za prací a činnosti loutkářů za 36 let a připomeneme si 25 let od založení stálé scény v Broumově. V roce 1964 oslavil soubor 5 let trvání. Za toto období sehráli 15 premiér a nespočet repríz. V roce 1965 zvítězili na okresní přehlídce, která se konala v Broumově, hrou Estráda šaška Juchajdy. Zúčastnili jsme se loutkářské přehlídky o cenu Matěje Kopeckého a jako hosté Jiráskova Hronova. Postoupili jsme přes okresní přehlídku do krajské a získali jednu ze tří hlavních cen. Tyto ceny nás těší, ale největším oceněním jsou pro nás rozzářené oči dětí. Od roku 1959 pracovalo a prošlo loutkovým divadlem více jak 140 ochotníků. Soubor vedlo 6 vedoucích souboru a pracovalo pod vedením 7 režisérů. Celkem bylo nastudováno 43 her.