Botanická zahrada Liberec.

 

Jednoho dne jsme nasedli na broumovský Pacifik, a cílovou stanicí byl Liberec, kde jsme měli plánovanou návštěvu botanické zahrady a podle času ještě technické muzeum. Liberecká botanická zahrada je nejstarší v České republice. V roce 1893 se začala budovat a o 2 roky později byla otevřena veřejnosti. Zahrada se stará o nejpestřejší soubory exotických rostlin v České republice. Liberecká botanická zahrada má především sbírky tropických rostlin. K vidění jsou však i další unikáty, například nejstarší kamelie v Evropě a nejdéle pěstovanou bonsaj v Evropě. Ve skleníkovém areálu ve tvaru rostlinných buněk se najde také populární obří leknínovitá rostlina viktoria. Tam jsem sice byl, ale žádný snímek nemám, protože optika se okamžitě zapotila a nebylo nic vidět. Největší sbírky orchidejí, kapradin a masožravých rostlin v ČR a expozice "Pravěk", je v oddělení květeny vodních zahrad, rozsáhlé alpinum nebo pavilon akvárií jsou obzvláště populární. Venkovní expozice zahrnuje - rosárium - velké alpinum s jezírky a vodopádky - orientální zahradu - rostliny mokřadů - soustavu 73 bazénů s více než stovkou rostlin a další.

 

Masožravá rostlina rosnatka prostřední je nejvzácnější ze všech tří druhů rosnatek rostoucích v Evropě i v Čechách. Je druhem kriticky ohroženým a zákonem chráněným. Je možné ji nejsnáze pěstovat. Potřebuje čistou nehnojenou rašelinu. Roste na stanovištích velmi mokrých, dočasně i zaplavovaných.

Vlhkomilný a vápnomilný druh přesličky, který roste vzácně i v Čechách, na záplavových písčinách nebo hlinitých březích toků. Je to výtrusová rostlina pravěkého původu, a proto botanicky velmi zajímavá. Výborně se hodí pro zahradnické účely. Všechny druhy přesliček se rozmnožují dělením, které se musí provádět na jaře.

Prašná šištice, cykasy jsou větrosprašné. Jedná se o starobylé stromy.

Expozice "Pravěk", je v oddělení květeny vodních zahrad.

Loutkové divadlo BRUM 9. část

 

Jarda Dařbuján nabídku přijal a od roku 1977 soubor vedl po režijní stránce. Hrála se představení "Kašpárek vaří živou vodu, Začarovaný kašpárek, Tanec s čertem, Koza Roza, Sůl nad zlato, Krakonošova nadílka.

Ze zprávy JKP 1979

Když v roce 1979 přišla povodeň, odneslo to i naše divadlo. Podmáčely se stěny původní kuželkárny a začal se pronášet strop. Zděná budova s jevištěm a divadelním zázemím byla v pořádku, jen přízemí a zahloubenou "vanu" pod jevištěm pro mluviče a spodní vedeni loutek, zaplavila voda. A zničila téměř všechny kulisy. Loutky byly v poschodí, tudíž neutrpěly. Několik dní jsme jen uklízeli a debatovali, co dál. Zkoušet bylo kde, ale nebylo kde hrát. Divadelní sál byl neschopný provozu. Ale když je nadšení a chuť, jde všechno. Začali jsme stavět jednoduchou přenosnou scénu divadla. Byla menší, ale cestovní. Mohli jsme s ní zajet kamkoliv za divákem. Do školek, kluboven, hospod, pionýrských táborů. A tak jsme taky jezdili. A zatím kompetentní osoby jednali o demolici hlediště v našem původním divadélku a novou výstavbou se základy, protože původní stavba sálu (tedy dříve kuželníku) byla bez základů, dřevěná, pobitá heraklitem a omítkou a z vnitřní strany pobitá koženkou. Rozjela se akce "Oprava divadla". Z učňovské školy zednické jsem měl přislíbené zedníky, i nás bylo víc jak 14. Chyběla jen dokumentace a příspěvek na materiál.

Ale i to se začalo příslibem broumovských podniků dařit. Když už bylo vše na dobré cestě, dostali jsme náhle vyrozuměni, že se nic adaptovat nebude, divadlo se celé zbourá a postaví se tam výpočetní středisko. Dodnes výpočetní středisko nestojí a divadlo také ne. Prvním větším úspěchem byl postup na krajskou přehlídku s pohádkou Františka Čecha "DRAK" v roce 1980 v České Třebové.

  

 Odjezd na krajskou přehlídku Česká Třebová.

Představení bylo hodnoceno velice dobře. V této sezoně se hrál "Ostrov splněných přání" a "Honza doktorem". Jezdilo se po vesnicích a hrála se nadílková představení pro broumovské podniky. V roce 1981 došlo k demolici stálé scény a divadlo se stěhovalo do provizorií. I začalo velké stěhování. Nejprve se loutkové divadlo přestěhovalo do budovy staré radnice, odtamtud do prázdného bytu na Malém náměstí, pak odtud do skladu velkého divadla, potom do zadního traktu divadla v druhém poschodí, odtud do přízemí vpravo a později ještě i vlevo.

1980 - Zkušebna ve Staré radnici - JKP. 

Nakonec se přestěhovalo do soukromého bytu Benešových. Že takové zacházení neprospívá ani loutkám ani ostatnímu inventáři je nadmíru jasné všem, kteří věci aspoň trochu rozumí nebo si to dovedou aspoň představit. Na základě ztráty stálé scény se divadlo přejmenovalo na BRUM. Nejčastěji se hrály hry Františka Čecha: Čertimlýn, Drak, atd. Soubor se věnoval i dalším akcím. V tomto období se o chod divadla nejvíce zasloužili Jaroslav Dařbuján, vedoucí, režisér, dramaturg, výtvarník (jeho otec Karel maloval loutky, kulisy), Dalibor Novotný loutkoherec, Jiří Štěpán zvukař osvětlovač, Miloš Rain herc a muzikant a Dáša Justová loutkoherec a těžko vypsat všechny další. Přes veškeré problémy se ale divadlo hrálo, i když bylo nemálo okamžiků, kdy jsme si už říkali: "Vykašlem se na to!" Ale nějak to nešlo. Stačilo se podívat na nějaké hezké dítě, nebo když kolem přešla školka s paní učitelkou na procházce, hned byly myšlenky zase u divadélka. Prošli jsme různými krizemi, ale hrálo se dál.

1980 - Jetřichov a Božanov, hra Ostrov splněných přání. Rozzářené oči nejen dětí.

Děkovačka.

Jednou z prvních pohádek byla: Kašpárek vaří živou vodu". Hráli jsme ji jako nadílkové představení" po podnicích Broumova i s Dědou Mrázem. Pak následovaly další hry: "Začarovaný Kašpárek", "Koza Róza, "Tanec s čertem", "Drak", Kašpárek se vrací" atd. Pomalu a jistě se o nás dozvídali na okrese i na kraji. Tak v roce 1980 jsme byli pozváni na Krajskou přehlídku loutkových souborů.