Hodiny ze sbírky a výroba hodin.

 

Čas lidé měřili již odpradávna. Počátek prvních hodin se traduje již z konce 14. století a řemeslo hodinářské je s tímto stoletím spojené. Nyní se podíváme, jak se vlastně měření času vyvíjelo: Sluneční hodiny, vodní hodiny, voskové hodiny, přesýpací hodiny, kyvadlové hodiny, mechanické hodiny, quartzové hodiny a atomové hodiny.

Hodiny kuchyňské zn. Junghans. Většina zmínek o začátcích značky Junghans začíná tím, že v polovině dubna 1861 založil Erhard Junghans se svým švagrem Jakobem Zeller-Toblerem společnost „Zeller & Junghans“ ve Schrambergu. A vlastně je to pravda a naprosto to jako informace stačí.

Hodiny kuchyňské pérové s odbíjením půl a celá hodina.

Hodiny kuchyňské.

KIENZLE Uhren GmbH je jeden z nejstarších Německých výrobců hodinových strojů. Firma byla založena v roce 1822 v Schwenningenu, hlavní sídlo firmy je od roku 2002 v Hamburku.

Protože jsem měl tyto hodiny dvoje, jedny jsem trochu upravil, a použil do nich quartzového strojku.

Krbové hodiny s odbíjením půl a celá. Jejich natahování je prováděno ze zadní strany.

 Hodiny kyvadlové pokojové ozdobné zn. Prim.

Cestovní hodiny s budíkem v pouzdře zn. Prim.

Další hodiny byly zhotoveny pouze ze zábavy. 

Hodiny pérové, které byly  zhotoveny z překližky, obloženy kůrou a přelakovány.

Hodiny kyvadlové, obložené ze semen šišek.

Barevné divadlo na obloze.

Když počasí maluje na nekonečné plátno, obloha nad našimi hlavami je největším živým plátnem světa. Nikdy neodpočívá. Každou vteřinu na něm vítr a slunce rozehrávají představení plné barev, emocí a proměn. Mraky nejsou jen kupy vodní páry; jsou to malířská plátna, na která počasí píše své básně.

Obloha je dynamické plátno, které neustále mění svou podobu vlivem počasí, denní doby i astronomických jevů. Při procházkách přírodou v různou denní dobu můžete někdy zažít takové úkazy, které Vás nenechají lhostejné.

Měsíc pravidelně mění svůj vzhled od novu přes první čtvrť až po ubývající srpek.

Když se krajina začne dusit horkem a vzduch ztěžkne, nebeské divadlo potemní. Přichází drama, které v lidech odedávna vzbuzuje posvátnou úctu. Bouřková mračna rostou do nebeských výšin jako temné hrady. Jsou tak mohutná a hustá, že skrze ně nepronikne ani jediný paprsek naděje. Jejich spodní strana, odvrácená od slunce, se halí do hrozivé šedi a inkoustové černě.

Od nadýchaných bílých přes těžké bouřkové mraky až po vysoká, jemná oblaka připomínající peříčka.

Východy a západy slunce přinášejí odstíny od žluté přes oranžovou až po fialovou. 

 

Nejkrásnější básně píše obloha na sklonku dne nebo při jeho zrodu. Tehdy se mraky mění v tekuté zlato a hořící korály. Pohled na oblohu je tou nejjednodušší cestou k úžasu. Stačí jen zvednout hlavu a číst v barevných stopách, které za sebou zanechává tlukot srdce naší planety.

 

Smutný konec čapího hnízdění na Mírovém náměstí.

 

Čápi na Mírovém náměstí v Broumově poutají pozornost médií. Letos nejprve obsadili barokní Mariánský sloup, ale následně se přesunuli do nedalekého, uměle vybudovaného hnízda. Jejich příběh dlouhodobě sledují a přinášejí o nich reportáže regionální redakce. Podrobnosti a fotografie o tom, jak si čápi hnízdo na náměstí zabrali, najdete také v příspěvku v reportáži o Broumově na následujícím odkazu.

https://nase.broumovsko.cz/zpravy/broumovsko/broumovske-capatko-je-v-inkubatoru-v-jaromeri

Nebo také na.

https://nachodsky.denik.cz/zpravy_region/capi-drama-broumov-otik-zmizel-beze-stopy-mladata-zachrana.html

Čapí hnízda - Broumov.

Čápi bílí patří mezi nejpopulárnější ptáky u nás. V České republice je v současné době evidováno okolo 1 700 hnízd a hnízdních podložek. Uhlídat takové množství lokalit je pro profesionální vědce nemožné. Právě proto vznikl unikátní projekt občanské vědy pod záštitou České společnosti ornitologické (ČSO). Čapí hnízda váží stovky kilogramů a s každoročním přistavováním materiálu těžknou. Pokud podložka neshnije nebo se nenakloní, hrozí její zřícení. 

                                            projekty.birds.cz/capihnizda

Čapí hnízdo pivovar Olivětín.

Čapí hnízdo KOH- I NOR

Čapí hnízdo u bývalých jatek.

Čapí hnízdo pod nemocnicí.

Čapí hnízdo u bývalé truhlárny.

Foto toulky.

 

Pokud žiješ v souladu s přírodou, nikdy nebudeš chudý. Pokud žiješ podle mínění lidí, nikdy nebudeš bohatý.

Naši zemi protkává důmyslná síť tisíců potůčku, které jako žíly rozlévají životodárnou vodu do krajiny. Tyhle potůčky jsou mnohdy zapomenuté, schované ve starých lesích a nepřístupných remízcích. Rozlehlé háje kopřiv a pichlavého křoví je drží mimo dosah zvídavých očí. Navíc, kdekdo by si mohl pomyslet, že tady o život ani nenarazí. Opak je tomu pravdou! Některé takové potůčky překypují životem.

Takových mostků přes lesní potůčky je podél cesty několik a všechny vedou na další lesní cesty. Jejich využití už v současnosti moc není, protože u většiny je klenba zborcená.

Magický svět českých potůčků není jen o monumentálních pohořích nebo hlubokých lesích. Její skutečné kouzlo a životní síla se často skrývají v detailech, které běžnému oku unikají. Naši zemi protkává důmyslná síť tisíců potůčků, které jako jemné žíly rozlévají životodárnou vodu do každého údolí a strže. Pro fotografa jsou tyto drobné toky nekonečným zdrojem inspirace.

Krása v neustálém pohybu je fascinující subjekt. Na rozdíl od statických skal či stromů se neustále mění. Vteřinu po vteřině vytváří nové tvary, odrazy a zvuky. Při pohledu přes hledáček fotoaparátu se potůček stává malířským plátnem. 

Vyjížďka za muflony.

 

Po zralé úvaze a snad pravdivé předpovědi počasí na následující dny jsme se rozhodli uspořádat jarní vyjížďku na kolech. Po nějaké době snažení k rozhýbání kloubů po delším zimním odpočinku na tyto nezvyklé pohyby, jsme projížděli jednou z okolních vsí. Tady se naskytla první příležitost k pořízení nějaké fotografie v podobě pózující veverky pod stromem, která ovšem nemínila vyčkat na svůj portrét a okamžitě byla ve větvích okolních stromů. Pak se nabízel pohled na objekty, u kterých jsem si byl jistý, že mi neutečou na strom a kde bylo stádo muflonů a také daňci. 

Mufloní zvěř má výborný zrak i čich, je velmi plachá a ostražitá, obratně skáče a rychle běhá. V terénu se stádo pohybuje dost hlučně a při nebezpečí se mufloni ozývají varovným hvizdem, který je podobný kýchnutí. Tehdy se stádo dává na útěk. Když zjistí, že je klid, pasou se dál, jinak pokračují v útěku. Mufloní zvěř není náročná na potravu. 

Daněk evropský. Od jiných druhů vysoké ho poznáme především podle velkého lopatkovitého paroží, které podobně jako jelen nosí majestátně na hlavě.

Muflon dosahuje délky 110 až 130 cm, výšky v kohoutku 70 až 90 cm a hmotnosti 35 až 55 kg. Největšími nepřáteli muflonů jsou vlci, rysi, lišky a v zimě zejména toulaví psi. Muflon má mohutné spirálovitě stočené rohy "toulce". Dvouletí mufloni mají už toulce dlouhé 50 až 60 cm.

 Muflonice jsou bezrohé, jen zřídka jim mohou vyrůst krátké růžky maximálně 16 cm dlouhé. 

Matka se o mladé dobře stará a odvážně je brání v nebezpečí. Matka je vždy svolává hlasitým bečením. U matky zůstávají až do jara a pohlavně dospívají jako jeden a půl roční.